Prší. Už dlouho. Je pondělí 3. června a začínám být trochu nervózní. Ne snad kvůli svému domovu, ten voda vyplavit nemůže, ale kvůli Resetu, tedy Republikovému setkání Pionýra. To se má konat o víkendu a já nemám ponětí, jestli je poblíž kdyňského kempu nějaká řeka či potok, která ho může spláchnout. Lituju, že jsem areál ještě neviděla. Příliš mi nedodává ani fakt, že skauti své setkání, které mělo být jen čtyřicet kilometrů od nás, zrušili. Pravda, louky pod Švihovem bývají zatopené při každé větší vodě, ale stejně. Snažím se nepanikařit.
Další století je za námi. Sto let samoty a nočního bloudění po hradbách, kdy jedinými společníky jsou mi myši, brouci a netopýři. Ještě že mám svou milovanou Klíčnici, věrnou služebnici, která se dobrovolně rozhodla sdílet se mnou mé prokletí. Je nám smutno na hradě, který se za ty roky změnil jen v hromadu kamení. Vlastně celý svět se změnil. Tak ráda bych se zase podívala mezi lidi, aspoň na jediný den… Máme na hradě nového kastelána. Jmenuje se Teodor a je to celkem sympaťák. Hodně ho zajímají staré kroniky, pověsti, rád zjišťuje, co je na nich pravdy. Tak jsme ho s Klíčnicí přivedly na správnou stopu a podstrčily jsme mu kroniku se zaklínadlem, které by nám mohlo pomoci. Vyšlo to! Teodor si pozval na hrad pomocníky, prý nějaké pionýry, aby mu s naším vysvobozením pomohli. Kéž se jim to podaří!
>>> další zprávy
Opravdu dobrý tábor
Najdi partu
kamarádů
oddíly,
kluby
Pojďte se k nám podívat
Nabídka otevřených akcí
