Chráněná území v ČR

Čas přípravy
30 minut
Čas realizace
45 minut
Místo
místnost, klubovna
Roční období
celý rok
Počet účastníků
do 15
Hodnocení
     
Autor
Pionýr
Stav
Publikována
Vytvořeno
17. 10. 2014
Upraveno
10. 5. 2022
Klíčová slova
Tajemství staré truhly, Příroda, P27, ekologie, chráněná území, mapy
Věková kategorie
12 let - 14 let
Typ aktivity
Poznávací
Environmentální
Náročnost na materiál
Malá
Výchovný program
Tajemství staré truhly
Pracovní listy
Ne
Klíčové kompetence
Kompetence k učení
Kompetence k řešení problémů
Kompetence občanská

Cíle

 

Rozvoj těchto kompetencí: k učení, k řešení problémů, občanská.


Poznání systému ochrany přírody v ČR, prohloubení znalostí o chráněných územích v okolí bydliště.

 

Motivace

Víme, kde je v našem okolí chráněné území? Zkuste zapátrat, zda ten nebo onen strom na náměstí není přírodní památka. A co to znamená? Kdo takových chráněných území najde víc? Máme v ČR také nějaké národní parky? Byli jste tam někdy?

Potřeby

 

Mapa okolí, papír, tužka, vyrobené mapky chráněných území.


K tomuto metodickému listu není k dispozici žádný pracovní list.

 

Provedení

 

Vyhledej a napiš

Během schůzky si povídáme o tom, jaké typy chráněných území v ČR máme:

Je jich celkem šest: národní park (4 NP v ČR), chráněná krajinná oblast (25 CHKO v ČR), národní přírodní rezervace (110 NPR v ČR), národní přírodní památka (102 NPP v ČR), přírodní rezervace (750 PR v ČR), přírodní památka (1180 PP v ČR). První dva typy (NP a CHKO) jsou rozlohou velké (velkoplošné), ty ostatní maloplošné.


Také diskutujeme o tom, jaký význam tato území mají, jak se v nich má člověk chovat, co naopak dělat nesmí a proč...


Každé dítě má za úkol do příští schůzky najít, kde se v okolí jeho bydliště (v okrese, v kraji) nachází chráněné území a jak se jmenuje. Můžeme poradit, že tyto informace by měly být na webových stránkách každého kraje.


Na příští schůzku přineseme mapu kraje (okresu, okolí) a do ní špendlíky či fixou označujete jednotlivá chráněná území. Následuje debata, zda už jsme některou navštívili.


Více informací lze nalézt na cs.wikipedia.org a také na webech jednotlivých krajů.


Natura 2000

Kromě národních chráněných území existují i některé mezinárodní systémy. Jedním z nich je Natura 2000, což je soustava chráněných území evropského významu. Je určena k ochraně nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů živočichů, rostlin a nejvzácnějších přírodních stanovišť na území Evropské unie. Cílem Natury 2000 není vyloučit vliv člověka, zakázány jsou jen takové činnosti, které mají negativní vliv. Soustava je tvořena dvěma typy území: ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami.


Každé dítě má za úkol do příští schůzky zjistit, zda se v okolí bydliště (v okrese nebo v kraji) nachází území zařazené do tohoto systému a jak se jmenuje. Dalším úkolem může být také najít a nakreslit logo soustavy Natura 2000.


Více informací lze nalézt na webu www.nature.cz/natura2000-design3/hp.php, na stránce drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/evl/index.php lze nalézt evropsky významné lokality podle místa (kraje, města, okresu) a souhrn informací nabízí také cs.wikipedia.org.


Slepé mapky

Předem si připravíme mapky všech národních parků (Krkonošský národní park, NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarko) a jejich znaky (lze najít na jejich oficiálních webech). Úkolem družstev je přiřadit jednotlivým územím jejich znak a v mapě ČR označit, kde se který park nachází.


Na tuto činnost lze navázat v soutěži Pionýrská stezka.


Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra: Příroda, Poznání a Pravda.

 

Přístup k dětem se specifickými vlastnostmi

U dětí s mentálním postižením dbáme na to, aby pracovaly ve skupině, vedeme skupinu k tomu, aby takovému dítěti dala prostor a „nesebrala“ mu to, co ví. Zpravidla jsou to informace o nejbližším okolí, místu, které zná dítě z výletu. Myslíme také na to, aby byl k dispozici i nějaký jednodušší úkol, který je pro dítě s mentálním postižením splnitelný, to platí zejména tam, kde je hlavní náplní uplatňování znalostí. Naopak děti výrazně nadané někdy musíme trochu brzdit, nechat je např. doplnit to, co ještě nebylo řečeno.