Pedagogika a psychologie
Ve studijním podkladu najdeš základní informace o práci s dětmi, ale také o práci s dospělými, což je pro hlavního vedoucího tábora velmi důležité, protože se na podstatné části táborů musí soustředit právě na organizátorskou práci s vedoucími, instruktory či provozními pracovníky. Proto v tomto studijním materiálu dostala prostor řada praktických poznatků a zkušeností z obou rovin práce na táboře (s dětmi i s dospělými).
Poznatky z psychologie – jako vědy zabývající se duševními jevy – pomáhají nahlédnout do hlubin oné „neviditelné“ součásti práce s lidmi a přispívají i k sebepoznání. S ní provázaná pedagogika je vědou o výchově – objasňuje cíle, ke kterým směřuje, stanovuje obsah výchovy, a to jaké metody použít.
Zapamatuj si osm pravidel motivace.
- Chceš-li motivovat, musíš být motivován.
 - Motivace má dvě stádia – vytyčit cíl a ukázat, jak cíle dosáhnout.
 - Úspěch a uznání motivuje.
 - Motivace je nikdy nekončící proces.
 - Vlastní činnost motivuje.
 - Každý pokrok musí být zřetelně viditelný.
 - Výzva k akci motivuje jen tehdy je-li možno zvítězit.
 - Ztotožnění se se skupinou motivuje.
 
Zkus si odpovědět
Rozlišujeme dvě kategorie psychologických zvláštností:
- věkové – rysy společné většině dětí stejného věku;
 - individuální – které příznačně a nezaměnitelně vystihují osobnost dítěte, v čem se děti od sebe liší (patří sem zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění, sociální znevýhodnění).
 
- Hodnotíme spravedlivě „všem stejným metrem“, vyhnout se tomu, abychom za stejný čin jednou trestali a podruhé ho – ať už z různých důvodů – přehlédli, dopustí-li se vedoucí chyby, měl by se omluvit;
 - hodnocení musí být nestranné a tento pocit musí mít jak hodnocený, tak celý táborový kolektiv; vedoucí musí být důsledný a netrestat děti za své vlastní chyby nebo za nedorozumění mezi vedoucími (napomenout dítě za činnost, kterou mu jiný vedoucí povolil či dokonce přikázal a podobně);
 - vysvětlit důvody, musí být vysvětleno za co a proč odměna/trest přichází –tzn., že musíme vysvětlit, co se smí a co nesmí;
 - hodnotící musí vyjadřovat mínění kolektivu či kolektiv (pro takové hodnocení) získat a je nezbytné posuzovat v souhrnu podmínek a vztahů, ve kterých se uskutečnil;
 - cílem hodnocení musí být další postup hodnoceného „vpřed“;
 - postupovat úměrně prohřešku či úspěchu (je třeba dělat rozdíly mezi úmyslným a neúmyslným přestupkem);
 - jednat přiměřeně věku, hodnocení musí vycházet z věkových a individuálních zvláštností osobnosti hodnoceného.
 
Trrest by měl být přiměřený věku, spravedlivý, objektivní, pro všechny stejný, ukončený, zdůvodněný a nestranný.
POZOR! Nemělo by se trestat prací, fyzickými tresty nebo tresty, které snižují důstojnost dítěte.
Obvykle jsou uváděny následující kategorie sociálních pozic ve skupině:
z hlediska obliby:
- populární osoby (pro většinu členů přitažlivé);
 - oblíbené osoby (pro mnohé členy přitažlivé);
 - přijímané osoby (pro část skupiny přitažlivé);
 - trpěné osoby (přitažlivé pro nepatrnou část skupiny);
 - mimo stojící osoby (nikdo ze skupiny se o ně nezajímá).
 
z hlediska osobní moci (prestiže)
- vůdcové (dominující osoby);
 - pomocníci (aktivní osoby);
 - souputníci (závislé osoby);
 - pasivní;
 - okrajové role.
 
Nejlepší prevencí je dodržování přirozených zásad v řízení:
- jasně vymezit pracovní povinnosti a práva – přesně určit odpovědnost a pravomoc jednotlivých pracovníků;
 - být objektivní, spravedlivý, nestranný v kontrole, hodnocení, odměňování atp.;
 - otevřeně komunikovat, předávat jasné, srozumitelné informace a pokyny;
 - seznamovat se se smyslem a cíli úkolů, podněcovat aktivitu a tvůrčí přístupy jedinců i celého týmu;
 - naslouchat názorům podřízených, dbát na „zpětnou vazbu“;
 - kritizovat věcně, uvážlivě, raději mezi čtyřma očima, nezapomínat na pochvalu, preferovat pozitivní přístup;
 - být osobním příkladem v chování, které je žádáno od podřízených.